Texte français

Il tenait une lettre à la main, il leva les yeux me regarda puis de nouveau la lettre puis de nouveau moi, derrière lui je pouvais voir aller et venir passer les taches rouges acajou ocre des chevaux qu’on menait à l’abreuvoir, la boue était si profonde qu’on enfonçait dedans jusqu’aux chevilles mais je me rappelle que pendant la nuit il avait brusquement gelé et Wack entra dans la chambre en portant le café disant Les chiens ont mangé la boue, je n’avais jamais entendu l’expression, il me semblait voir les chiens, des sortes de créatures infernales mythiques leurs gueules bordées de rose leurs dents froides et blanches de loups mâchant la boue noire dans les ténèbres de la nuit, peut-être un souvenir, les chiens dévorants nettoyant faisant place nette : maintenant elle était grise et nous nous tordions les pieds en courant, en retard comme toujours pour l’appel du matin, manquant de nous fouler les chevilles dans les profondes empreintes laissées par les sabots et devenues aussi dures que de la pierre, et au bout d’un moment il dit Votre mère m’a écrit. Ainsi elle l’avait fait malgré ma défense, je sentis que je rougissais, il s’interrompit essayant quelque chose comme un sourire mais sans doute lui était-il impossible, non d’être aimable (il désirait certainement l’être) mais de supprimer cette distance : cela étira seulement un peu sa petite moustache dure poivre et sel, il avait cette peau du visage tannée des gens qui vivent tout le temps au grand air et mate, quelque chose d’arabe en lui, sans doute un résidu d’un que Charles Martel avait oublié de tuer, alors peut-être prétendait-il descendre non seulement de Sa Cousine la Vierge comme ses nobliaux de voisins du Tarn mais encore pardessus le marché sans doute de Mahomet, il dit Je crois que nous sommes plus ou moins cousins, mais dans son esprit je suppose qu’en ce qui me concerne le mot devait plutôt signifier quelque chose comme moustique insecte moucheron, et de nouveau je me sentis rougir de colère comme lorsque j’avais vu cette lettre entre ses mains, reconnu le papier.

Claude Simon, La Route des Flandres (Minuit, 1982 [1960], p. 9-10)

Traduction tchèque par Jan Dvořák :

V ruce držel dopis, zvedl oči podíval se na mě pak znovu na dopis pak znovu na mě, za jeho zády jsem viděl sem a tam se míhat červené mahagonové okrové skvrny koní vedených k napajedlu, bahno bylo tak hluboké že jsme se do něho bořili až po kotníky ale pamatuju si že předtím v noci najednou udeřil mráz a Wack vešel do pokoje s kafem a prohlásil Psi žerou bahno, ten výraz jsem nikdy předtím neslyšel, zdálo se mi že ty psy vidím, jakási bájná stvoření z pekel s růžově lemovanou tlamou jejich chladné a bílé vlčí zuby žvýkající černé bahno v temnotách noci, možná vzpomínka, hltající psi co čistí odklízejí nepotřebné : teď bylo šedé a hrbolaté nám se podlamovaly nohy jak jsme běželi, pozdě jako vždycky na ranní apel, v hlubokých stopách od koňských kopyt zmrzlých na kámen jsme si málem vymkli kotníky, a on po chvíli řekl Napsala mi vaše matka. Tak ona to přece udělala i přes můj zákaz, cítil jsem jak rudnu, on se odmlčel a pokusil se o něco podobného úsměvu ale nejspíš to nebylo v jeho silách, tedy nikoliv působit mile (o což mu jistě šlo) ale překlenout tu vzdálenost : jenom tuhý šedivějící knírek se mu lehce roztáhl, pleť v jeho obličeji měla onu snědou barvu lidí kteří prožili celý život na čerstvém vzduchu a byla matná, něco z Araba v něm bylo, nejspíš pozůstatek toho co ho Karel Martel zapomněl zabít, svůj původ tak možná odvozoval nejen od své Sestřenky Panny Marie jako všichni ti jeho napůl aristokratičtí sousedé z departmentu Tarn ale aby toho nebylo málo tak nejspíš i od samotného Mohameda, pronesl Mám dojem že jsme vlastně bratranci, i když předpokládám že ve spojení se mnou muselo to slovo v jeho mysli znamenat něco jako moucha komár obtížný hmyz, a já znovu cítil že rudnu vzteky stejně jako když jsem v jeho rukou uviděl ten dopis, poznal ten papír.

Claude Simon, Flanderská cesta (Opus, 2018, p. 9-10)

Traduction tchèque lue par Jan Dvořák :

Jan Dvořák

Jan Dvořák est diplômé de l’École normale supérieure de Lyon, où il prépare actuellement une thèse en sciences du langage. Sa traduction tchèque de La Route des Flandres est sortie début novembre 2018 chez OPUS.